Odděleno z vlákna o reprobednách od RFT jako OT.
Ale jde o téma dodnes ani zdaleka nevyčerpané, proto ho zakládám jako samostatné.
Hill
Hifista:
Zdravím, přístroje z NDR mi obecně přijdou o trochu kvalitnější a lepší než ty naše, alespoň na základě těch, co mám ve sbírce. V jiném vlákně jsem psal o renovaci tranzistoráku Stern R110 a tam byly po 49 letech všechny elyty rovněž dobré. Docela mě štve, že se sem nedovážely (nebo jen málo) přístroje vyšší třídy.
Proč u nás bylo málo hifi od RFT? (odděleno)
Moderátor: Moderátoři
-
elektrosvit
- Příspěvky: 2512
- Registrován: 27 čer 2016, 02:00
-
elektrosvit
- Příspěvky: 2512
- Registrován: 27 čer 2016, 02:00
Hille, díky za autentický příspěvek. V době, kdy je možné zakoupit odkudkoli prakticky cokoli, to zní naprosto neuvěřitelně. Jen mě docela překvapuje, že i v NDR byl těch přístrojů nedostatek. Myslel jsem, že výrobní kapacity jednotlivých závodů byly větší než třeba u Tesly. Ale myslet je, jak známo, houby vědět. Tesla dodávala na jejich trh kotoučové magnetofony a některé gramofony, tedy přístroje spíše vyšších kategorií. Němci nám sem zase dodávali některé kazeťáky, radiomagnetofony, tranzistoráky a podobnou techniku. Ale takové přístroje, jako třeba Stern Sensomat, Stern Automatic, nebo třeba EAW Steratrans, se sem asi nevozily.
Bylo legračním paradoxem komplikovat občanům dovozy ze spřátelené DDR začleněné v jednom hospodářském a vojenském bloku co ČSSR, v zájmu udržení pracovních míst, zajištění odbytu na domácí produkci a sociálního smíru...za oněch časů budování světlých zítřků míval jsem recívr RFT Stern Proxima 422 (DV, SV, VKV OIRT, 2x10W stereo quasi quadro), pěkné rádijko, dobastlil si korekčák RIAA pro gramo Tesla NC420 ale...bedýnky jednopásma odrbané nemožně, neadekvátní třídě aparátu, opět prostor k rekonstrukci "dodělej si doma sám"
http://www.radiomuseum.org/r/stern_sonn ... a_422.html
http://www.radiomuseum.org/r/stern_sonn ... a_422.html
Co se může pokazit to se taky pokazí. Co se nemůže pokazit to se pokazí taky. (Murphy)
Vozil se sem třeba Stern Garant, mám ho doma.elektrosvit píše: Ale takové přístroje, jako třeba Stern Sensomat, Stern Automatic, nebo třeba EAW Steratrans, se sem asi nevozily.
A propo, nezkoušel jste ho někdo předělat na CCIR? Má to smysl?Jirka
Proč mi nemůže všechno chodit hned ?!!
Proč mi nemůže všechno chodit hned ?!!
Ale důvodem nebylo zajištění domácího odbytu. Ta opatření byla na straně vývozu z NDR, u nás by na to při větším dovozu spíš napařili clo. V NDR na tom s omezenými zdroji pro spotřební průmysl byli někdy hůř než my. Nejkřiklavějším příkladem je samozřejmě výroba aut. Trabant nebyl jen důsledek neschopnosti jejich průmyslu, ale hlavně nouzové řešení, protože jejich moudrá strana a vláda na automobilový průmysl neuvolnila dostatečný příděl oceli a investic. Na rozdíl od nás tam auta byla na dlouhý pořadník i v 80. letech.konosuke píše:Bylo legračním paradoxem komplikovat občanům dovozy ze spřátelené DDR začleněné v jednom hospodářském a vojenském bloku co ČSSR, v zájmu udržení pracovních míst, zajištění odbytu na domácí produkci a sociálního smíru...
Podobná opatření na vývozu byla i v Maďarsku, jejichž celníci bývali taky přehnaně aktivní.
Pak jsem k Proximě připojil bedny Toshiba SS150 (z bazaru v Ostravě u Sýkorova mostu) nic jiného nebylo k mání, no možná Tesla, Unitra a Videoton, zvuk se zlepšil subjektivně o 50% (hluboké tónové korekce se o to zasloužily) enemže 8Ω tak polovina nf výkonu šla do háje, ale mít v sestavě repráky Toška to byla společenská prestiž a uznání...
https://www.google.cz/search?q=toshiba+ ... 77&bih=622
https://www.google.cz/search?q=toshiba+ ... 77&bih=622
Co se může pokazit to se taky pokazí. Co se nemůže pokazit to se pokazí taky. (Murphy)
Na otázku tohoto tématu hledalo odpověď a pokusilo se ji rozlousknout mnoho lidí. Faktorů, které se na tom stavu podílely, bylo totiž moc.
Společného jmenovatele není těžké najít: nedostatek surovin krát centrální plánování krát nízká úředně přiznaná společenská důležitost. Nebýt tlaku zákazníků a snahy pro věc zapálených elektroniků a bastlířů v celé RVHP, nevzniklo by mnoho věcí.
Použiju možná příklady, o nichž něco vím, a mám to ověřené z více pramenů, třebas se netýkají tak úplně spotřební elektroniky. Pokusím se však na nich dokreslit obraz tehdejší doby.
Pamětníci v celém Německu hovoří o homeopatických počtech přístrojů, o které byl zájem, vlastně se prodalo všechno, co se vyrobilo, a ještě se na to stály fronty. V posledních křečích RVHP vznikly různé kooperace, takže některé díly elektroniky do Condorů se stavěla v NDR, kazetové mechaniky byly z Polska, reproduktory a zbytek elektroniky dělala Tesla, stejně jako Plastimat lisoval skříňky v designové licenci Philips.
Naproti tomu třeba magnetofony B730 se prodávaly u nás se značkou Tesla, v NDR se značkou RFT.
Přitom soudruzi v NDR opravdu uměli, ale když i vinutí motorů a indukčních cívek museli zvládnout z hliníku, protože měď byla strategickou a nedostatkovou surovinou, už to samo o něčem svědčí.
Dovoz materiálů a surovin byl vůbec mimořádně omezený, koruna i východní marka, stejně jako ostatní měny RVHP nebyly volně směnitelné, nebylo tedy zač nakupovat - a export za tvrdou měnu nevydělával dost, i když šlo třeba o tak dobré zboží, jako mikrofony Neumann (výroba byla před koncem války přesunutá do vesnice Gefell asi 35 km od Aše, kde nad nimi nerušila letadla, natož bombardéry, jenže ta vesnička pak připadla do sovětské okupační zóny, firma byla postupně zestátněná, od roku 1976 VEB a pod značkou MTG o ni zavadili jen profesionálové ze studií; neznalí, jak viděli VEB, ztratili zájem předem, takže na Západ se jinak moc z produkce neprodalo; když se objevil zákazník s nabídkou kontraktu na šílený počet kondenzátorových mikrofonů, nic z toho nebylo, protože v NDR ani v RVHP se nedal v potřebném množství na to sehnat materiál).
Dnes se firma jmenuje Microtech Gefell GmbH a zdatně ve světě konkuruje třeba Sennheiserům. Škoda jen, že naprostá většina návštěvníků muzea železné opony na bývalé německo - německé hranici o tom nemá tušení.
Nedostatek materiálu ale na druhou stranu vedl k vývoji různých plastických hmot a kompozitů, v těch byli soudruzi z NDR ve skutečnosti opravdu dobří, tedy hlavně v tom, jak zužitkovat jinak bezcenný odpad, i když si také občas nabili huby (viz slavné filmové lžičky).
Smutné bylo, jak mezi lety 1961 a 1976 postupně byly zestátněné všechny firmy vyrábějící příjímače, gramofony, zesilovače... ale, jak jsem napsal: Ziphona z Zittau například vyvážela gramofony na Západ do té doby, než se v názvu objevil "společný národní podnik" a nový název s předřazenou zkratkou VEB. Pak už je nechtěli ani dosud stálí zákazníci. A logicky: nebyl export, nebyly devizy.
Ono to vlastně bylo v celé RVHP: v každé zemi měli výrobci domácí elektroniky (a hifi zejména) potíže zásobit vlastního trhu, vždy něco chybělo, na vše se stály fronty, nějaké přebytky a výprodej vyběhlých modelů v akci, to bylo něco naprosto nepředstavitelného. Pár kousků se samozřejmě navzájem směnilo, ale přišlo období, kdy skutečně nebylo co zač navzájem měnit. Bez ohledu na to, že by o ty výrobky mohl být velký zájem, jakkoli svět už byl 5 - 10 let někde jinde (v polovině 60. let dosahovalo zpoždění i vyšších čísel, nadšení na inovaci nestačilo a příděl materiálů se ztenčoval). Prostě spotřebitel musel mít nějaké cíle, z nichž sem tam se k nějakému dostal, ale skutečně to národohospodářsky představovalo spíše z nouze ctnost, než oblast celospolečenského zájmu.
Společného jmenovatele není těžké najít: nedostatek surovin krát centrální plánování krát nízká úředně přiznaná společenská důležitost. Nebýt tlaku zákazníků a snahy pro věc zapálených elektroniků a bastlířů v celé RVHP, nevzniklo by mnoho věcí.
Použiju možná příklady, o nichž něco vím, a mám to ověřené z více pramenů, třebas se netýkají tak úplně spotřební elektroniky. Pokusím se však na nich dokreslit obraz tehdejší doby.
Pamětníci v celém Německu hovoří o homeopatických počtech přístrojů, o které byl zájem, vlastně se prodalo všechno, co se vyrobilo, a ještě se na to stály fronty. V posledních křečích RVHP vznikly různé kooperace, takže některé díly elektroniky do Condorů se stavěla v NDR, kazetové mechaniky byly z Polska, reproduktory a zbytek elektroniky dělala Tesla, stejně jako Plastimat lisoval skříňky v designové licenci Philips.
Naproti tomu třeba magnetofony B730 se prodávaly u nás se značkou Tesla, v NDR se značkou RFT.
Přitom soudruzi v NDR opravdu uměli, ale když i vinutí motorů a indukčních cívek museli zvládnout z hliníku, protože měď byla strategickou a nedostatkovou surovinou, už to samo o něčem svědčí.
Dovoz materiálů a surovin byl vůbec mimořádně omezený, koruna i východní marka, stejně jako ostatní měny RVHP nebyly volně směnitelné, nebylo tedy zač nakupovat - a export za tvrdou měnu nevydělával dost, i když šlo třeba o tak dobré zboží, jako mikrofony Neumann (výroba byla před koncem války přesunutá do vesnice Gefell asi 35 km od Aše, kde nad nimi nerušila letadla, natož bombardéry, jenže ta vesnička pak připadla do sovětské okupační zóny, firma byla postupně zestátněná, od roku 1976 VEB a pod značkou MTG o ni zavadili jen profesionálové ze studií; neznalí, jak viděli VEB, ztratili zájem předem, takže na Západ se jinak moc z produkce neprodalo; když se objevil zákazník s nabídkou kontraktu na šílený počet kondenzátorových mikrofonů, nic z toho nebylo, protože v NDR ani v RVHP se nedal v potřebném množství na to sehnat materiál).
Dnes se firma jmenuje Microtech Gefell GmbH a zdatně ve světě konkuruje třeba Sennheiserům. Škoda jen, že naprostá většina návštěvníků muzea železné opony na bývalé německo - německé hranici o tom nemá tušení.
Nedostatek materiálu ale na druhou stranu vedl k vývoji různých plastických hmot a kompozitů, v těch byli soudruzi z NDR ve skutečnosti opravdu dobří, tedy hlavně v tom, jak zužitkovat jinak bezcenný odpad, i když si také občas nabili huby (viz slavné filmové lžičky).
Smutné bylo, jak mezi lety 1961 a 1976 postupně byly zestátněné všechny firmy vyrábějící příjímače, gramofony, zesilovače... ale, jak jsem napsal: Ziphona z Zittau například vyvážela gramofony na Západ do té doby, než se v názvu objevil "společný národní podnik" a nový název s předřazenou zkratkou VEB. Pak už je nechtěli ani dosud stálí zákazníci. A logicky: nebyl export, nebyly devizy.
Ono to vlastně bylo v celé RVHP: v každé zemi měli výrobci domácí elektroniky (a hifi zejména) potíže zásobit vlastního trhu, vždy něco chybělo, na vše se stály fronty, nějaké přebytky a výprodej vyběhlých modelů v akci, to bylo něco naprosto nepředstavitelného. Pár kousků se samozřejmě navzájem směnilo, ale přišlo období, kdy skutečně nebylo co zač navzájem měnit. Bez ohledu na to, že by o ty výrobky mohl být velký zájem, jakkoli svět už byl 5 - 10 let někde jinde (v polovině 60. let dosahovalo zpoždění i vyšších čísel, nadšení na inovaci nestačilo a příděl materiálů se ztenčoval). Prostě spotřebitel musel mít nějaké cíle, z nichž sem tam se k nějakému dostal, ale skutečně to národohospodářsky představovalo spíše z nouze ctnost, než oblast celospolečenského zájmu.
Celerone, přiznávám, přeladit přijímač na normu CCIR jsem nezkoušel.
Ale v AR7 a 8/76 vyšel návod na VKV konvertor.
Ten jednotranzistorový jsem si kdysi ubastlil a namontoval ho do plechové krabičky od čaje. Pak jsem chytal na sovětské Rize 103 s pásmem OIRT, bavorské stanice z pásma CCIR, a to bez zásahu do vf obvodů rádia.
Mělo to výhodu: po odpojení konvertoru od antenního konektoru a po připojení antény, jsem mohl poslouchat naše stanice, vysílající v pásmu OIRT.
Ale v AR7 a 8/76 vyšel návod na VKV konvertor.
Ten jednotranzistorový jsem si kdysi ubastlil a namontoval ho do plechové krabičky od čaje. Pak jsem chytal na sovětské Rize 103 s pásmem OIRT, bavorské stanice z pásma CCIR, a to bez zásahu do vf obvodů rádia.
Mělo to výhodu: po odpojení konvertoru od antenního konektoru a po připojení antény, jsem mohl poslouchat naše stanice, vysílající v pásmu OIRT.
Pokud se týká přeladění rádia z NDR na záp. normu, tak to jde přeladit na CCIR bez bez potíží, ale v případě novějších vst. dílů je to poměrně pracná záležitost (což je i případ Garant). Starší typy se vst. jednotkou osazenou sov. tranzistory GT313 jdou naopak přeladit zcela jednoduše.
Já osobně zastávám názor, že použití konvertoru je vhodné pro někoho bez větších zkušeností, anebo tam kde je přeladění velmi obtížně řešitelné - třeba zrovna ta výše vzpomínaná RIGA 103. To, že konvertor neobsáhne celé pásmo považuji za obrovské mínus a použití nějakého konvertoru s přepínáním podpásem rovněž není žádná výhra, takže já rádia z NDR, PLR a SSSR zásadně přelaďuji.
Já osobně zastávám názor, že použití konvertoru je vhodné pro někoho bez větších zkušeností, anebo tam kde je přeladění velmi obtížně řešitelné - třeba zrovna ta výše vzpomínaná RIGA 103. To, že konvertor neobsáhne celé pásmo považuji za obrovské mínus a použití nějakého konvertoru s přepínáním podpásem rovněž není žádná výhra, takže já rádia z NDR, PLR a SSSR zásadně přelaďuji.
-
elektrosvit
- Příspěvky: 2512
- Registrován: 27 čer 2016, 02:00
Koukám, že se to tu rozjelo. Za věcné příspěvky díky, hlavně Hillovi.
Stern Garant mám taky a přelaďoval jsem ho na normu CCIR. A teď budu trochu polemizovat s kolegou Hifistou, protože k přeladění stačilo vyjmout paralelní kapacity a přijímač doladit pomocí trimrů. Žádná další úprava potřeba nebyla. A není to náhoda, protože stejného výsledku jsem dosáhnul i u přijímače Saturn MR423 a stereofonního přijímače Stereo Junior R505, oba se stejnou vstupní jednotkou. A naopak u Stern Elite 2001 bylo potřeba těch úprav udělat víc. Takže přesně opačná zkušenost. Ať si to každý vyzkouší sám, není co pokazit.
Ale zpět k tématu, resp. k úvodnímu příspěvku. Třeba ten Stern Garant a Stern Elite jsou rozhodně kvalitnější přijímače, než jejich obdoby z Tesly Bratislava, třeba řada Song a Domino. Mají lepší citlivost, daleko lepší přednes a vnitřní zpracování je taky někde jinde.
Stern Garant mám taky a přelaďoval jsem ho na normu CCIR. A teď budu trochu polemizovat s kolegou Hifistou, protože k přeladění stačilo vyjmout paralelní kapacity a přijímač doladit pomocí trimrů. Žádná další úprava potřeba nebyla. A není to náhoda, protože stejného výsledku jsem dosáhnul i u přijímače Saturn MR423 a stereofonního přijímače Stereo Junior R505, oba se stejnou vstupní jednotkou. A naopak u Stern Elite 2001 bylo potřeba těch úprav udělat víc. Takže přesně opačná zkušenost. Ať si to každý vyzkouší sám, není co pokazit.
Ale zpět k tématu, resp. k úvodnímu příspěvku. Třeba ten Stern Garant a Stern Elite jsou rozhodně kvalitnější přijímače, než jejich obdoby z Tesly Bratislava, třeba řada Song a Domino. Mají lepší citlivost, daleko lepší přednes a vnitřní zpracování je taky někde jinde.
V tom Garantu stačí změnit součástky v tuneru na hodnoty uvedené ve schématu, zejména tedy C111 a C115 (lze použít o jednu hodnotu v řadě nižší), C114 si už nepamatuji, ten asi kvůli našemu pásmu nezvětšovali, ale ještě je třeba přeladit vstupní propust (C108 a C109), jinak ztratí citlivost.
- Přílohy
-
- tuner_CCIR_Garant.png
- Verze pro NDR 87,5 - 104 MHz
- (104.5 KiB) Staženo 211 x
