Prostor pro osobní dotazy, které nelze jinde dopasovat, případně které přímo nesouvisí s bastlením či elektrotechnikou obecně (protože i bastlíři jsou většinou normální lidé, co nedrží v ruce štípačky a šroubovák 24 hodin denně). Neslouží pro přeposílání obecně známých informací z komerčních webů.
Tak nejen setrvačníky a talíře u gramců.. Relativně nové potenciometry, tuším že na zakázku, z ESO Ostrava. Zálivka se v tělese protáčí, u jednoho se začalo rozpadat těleso.Matice je dokonale zarostlá. Ty samé, ale ze světlejšího materiálu jsou OK. https://photos.app.goo.gl/BuEwPQ4M8X369f866
Je zajímavé,že např zinkalové excentry z nábytkové stěny se jevily po 25ti letech různě a byly celou dobu ve shodném prostředí.Některé byly jak nové,jiné měly praskliny nebo se úplně rozpadly.Těch bylo víc.
Některé poťáky tohoto provedení byly v hliníkovém pouzdru. Když jsem opravoval tranďáček Doris, skládal jsem ze dvou jeden kvůli poškozenému vypínači. Potenciometr se dal poměrně snadno rozpertlovat a následně šla přehodit odporová dráha z původního poškozeného kusu. Ovšem nejednalo se o zalitý, prachotěsný typ z fotek.
Pikofarad píše:Je zajímavé,že např zinkalové excentry z nábytkové stěny se jevily po 25ti letech různě a byly celou dobu ve shodném prostředí.Některé byly jak nové,jiné měly praskliny nebo se úplně rozpadly.Těch bylo víc.
fredis píše:Asi hodně záleželo na tom "míchači" , jak se mu to zrovna povedlo.
To není o poměrech ve slitině, ale o jejím tepelným zpracování po odlití. Když se zinkal po odlití nevyžíhá, dochází v něm po určitý době k rekrystalizaci, která se právě projevuje jako to praskání - nemotat s "cínovým morem", kterej postihuje čistej cín po jeho vystavení záporným teplotám. Ten přechází z jedný krystalický formy do druhý a tím se rozpadá na prach - zinkal možná vypadá stejně, ale je to jen změna velikosti krystalů, ne změna krystalový soustavy jako u cínu. Obecně prostě zinkal chlazenej pomalu a postupně vydrží víc než zinkal zchlazenej rychle a prudce a nepodrobenej po takovým zchlazení sekundárnímu vyžíhání a pomalýmu zchlazení.
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
Nebyly ze zinkalu taky karbecy u Škoda 1000 MB? Takovej "šedivej hliník"
Kámoš ji má jako veterána a karbec je netknutej a prý nikdy neslyšel, že by se někomu během 50 let rozpadl.
Já jsem narazil na nějakou slitinu hliníku, která taky podléhala nějakýmu moru. Dokud byl povrchovej elox nepoškozenej, tak ve slaný vodě žádnej problém. Po poškození eloxu to začalo dělat bílej prášek a neustále postupovat dál i když se místo zalakovalo, tak to jelo stále dál rychlostí cca 5 mm za rok i když to bylo v naprostým suchu vypláchnutý sladkou vodou. Označení tý slitiny jsem nezjistil.
Myslím že u karbců to zinkal není - ale jiná slitina, ve který je z velký části zinek. Tohle by chtělo info od nějakýho taviče nebo slejvače z Motorpalu nebo z Jikova, co sypali do pánví ...
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
Nemáš v tom bordel. Zinkal je fakt "hitlermosaz" - kdy Ádovi indžinýři těžce deficitní měď nahradili dostupnějším hnilíkem. Jenže si byli vědomí rekrystalizačních snah týhle slitiny, protože v tý době mělo Německo asi nejlepší chemiky na světě - takže všecko co se odlívalo ze zinkalu nutně procházelo pomalým chlazením, nebo následným žíhacím procesem. Šetřit na žíhání začali až v 60. letech komunisti - a vod tý doby se taky se zinkalem táhne jeho mizerná pověst. Sice je fakt, že zinkal je křehčí než mosaz, ale ten hitlerovskej použitej na odlívaný tělesa nejrůznější skopčácký válečný elektroniky a rádiotechniky drží tvar dodneška - zatímco ten co se odlíval pro Teslu Litovel je v prdeli ...
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
Ty poťáky jsem vždy viděl jen hliníkové nebo nerezové a vždy byly v pořádku. Asi ty poťáky potřebovali vylevnit a dali místo nerezu hovnokov. Co jsem kupoval třeba TP160 z nové výroby, tak úroveň zpracování byla úplně otřesná. Nechápu, jak to kdo může používat do svých výrobků.
Mimochodem na těch TP160 byla základna původně obráběná z hliníku, ale na těch novějších už je to taky nějaký pochybný odlitek.
Původní TP195 byly někdy hliníkový(ty s drátkama) a někdy niklovaná mosaz( ty s pájecíma kolíkama s Au pokovením,vzadu byly do kónusu a hnědý zalití).
Kdybych chtěl použít zinkalový,nesáhnu po TP195,ale po japonskym nebo po TP160.
Dakujem sudruhom za pouzitie tejto geni(t)alnej zliatiny v zadlabavacich zamkach. Zamkol som dvere a uz neodomkol. Zavora sa zlomila a kluc sa pretacal naprazdno...
Samozrejme, ze klucka mala skrutku na druhej strane. Takze najprv som musel odvrtat cap na klucke, aby sa dalo odmontovat kovanie (jeho skrutky sudruzi zatlkali kladivom, jedna mala totiz hlavu bez zarezu). Potom som vrtakom 10 prevrtal nad klucovou dierou dvere aj zamku. Prva diera nestacila, az po druhej sa zlomenu zavoru podarilo dostat von...
To je normální, ze zinkalu TOKOZ odlejval střelky (západky ovládaný klikou, ne klíčem) už léta nazpět u těch koupelnovejch a záchodovejch zámků, co mají jednoduchý blokování kliky točítkem zevnitř - a když se zlomí ta střelka, koupáníchtivej nebo záchodapotřebnej člověk je odsouzenej k vysvobození jedině pomocí těžkýho násilí ...
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
Relativně nové potenciometry, tuším že na zakázku, z ESO Ostrava. Zálivka se v tělese protáčí, u jednoho se začalo rozpadat těleso.Matice je dokonale zarostlá. Ty samé, ale ze světlejšího materiálu jsou OK.
, jak se mu to zrovna povedlo.
