Zdravim vsechny, po dloooooouhe dobe jsem se odhodlal rozchodit radio Tesla Accord. Hned po zapnuti jsem zjistil, ze se silne zahriva odrusovaci kondik C41 (asfaltak TC 105) mezi anodou a katodou usmernovaci elektronky. Podle schematu i kusovniku tam ma byt 20n/1000 V, ale napis na kondiku je castecne smazany, bud to muze byt 22n nebo jen 2n. Nemate nekdo k tem TC 105 datasheet, ze bych to zkontroloval alespon podle rozmeru? Na netu to nemuzu nikde najit. Puvodni kondik ma prumer 18 mm a delku 37 mm. Myslite, ze bych mel ty asfaltaky preventivne vymenit vsechny (ano, ja vim jak puvodni svitek nahradit pri zachovani vzhledu)?
Dalsi problem je, ze potenciometr pro ovladani hlasitosti R17 (WN 697 18 ) jde strasne ztuha, jde jim otocit jen klestemi. Da se to nejak opravit bez nutnosti ho vytahovat ven?
Diky.
Tesla Accord 401 U - identifikace TC 105 kondiku
Moderátor: Moderátoři
Tesla Accord 401 U - identifikace TC 105 kondiku
Naposledy upravil(a) eleferner dne 14 led 2020, 14:55, celkem upraveno 1 x.
Pokud nebude nikdo rychlejší, tak se na ty kondíky mrknu večer, katalogy mám doma.
S tím poťákem můžeš zkusit na osku kapnout třeba trošku WD40, aby zatekla mezi osku a přírubu.
Ale dokud poťák nevyjmeš a pořádně nevyčistíš a nenamázneš, tak je to zase oprava jen na chvilku.
S tím poťákem můžeš zkusit na osku kapnout třeba trošku WD40, aby zatekla mezi osku a přírubu.
Ale dokud poťák nevyjmeš a pořádně nevyčistíš a nenamázneš, tak je to zase oprava jen na chvilku.
Civilizace založená na oboustranné lepící pásce nemůže dobře skončit...
I kdyby se z tebe jednou stal král, neodsuzuj lidi, kteří ti nebudou provolávat slávu- raději se zeptej sám sebe, proč tomu tak není...
I kdyby se z tebe jednou stal král, neodsuzuj lidi, kteří ti nebudou provolávat slávu- raději se zeptej sám sebe, proč tomu tak není...
Uff, tak s temi asfaltaky je to horsi, nez jsem si myslel. Pomoci Keithley 6487 jsem zmeril C3 (1n) a uz pri 100 V mel svod 60 uA. C2 (5n) je na tom jeste hur, ten ma svod 320 uA. S casem ten svod sice trochu klesa, ale na to se neda spolehat. Prusvih hlavne je, ze tohle jsou "bezpecnostni" oddelovaci kondiky na zdirce anteny a zeme, takze vymenit je bude naprosto nezbytne. :-/ Skoro premyslim, jestli se na to cele nemam vyprdnout...
Jinak s tim C41 to opravdu neni tak jiste, je tam videt 2000p a pred tim jeste neco smazaneho.
Jinak s tim C41 to opravdu neni tak jiste, je tam videt 2000p a pred tim jeste neco smazaneho.
- Přílohy
-
Ja tieto stare kondiky radsej menim, teda aby som bol presny, menim v nich len ich vnutornosti 
. Vyzeraju potom ako stare, no s lepsimi elektrickymi parametrami. Pre inspiraciu pozri do tohto vlakna asi v strede stranky to je aj s obrazkami. Postup som tam nepisal, vsak to nie je nic zlozite.
EDIT: Ver tomu udaju 22000.. 
. Vyzeraju potom ako stare, no s lepsimi elektrickymi parametrami. Pre inspiraciu pozri do tohto vlakna asi v strede stranky to je aj s obrazkami. Postup som tam nepisal, vsak to nie je nic zlozite.
Kód: Vybrat vše
https://svetelektro.com/modules.php?name=Forums&file=viewtopic&f=16&t=45554&sid=3f90e630c3ecd8397eab91abb98a971b&start=500Konec výroby TC101-105 už spadá do výměny řady R10 za E12.
Tohle navíc u Accordu vypadá, jako by ten kondenzátor byl už jednou měněný.
"Tovární", zpravidla tmavošedé pájení, jde docela dobře rozeznat od následného světlejšího opravárenského.
Čeká Tě opatrné vyškrabání asfaltových zálivek /někdy to jde vyškubnout naráz i s vývodem/, vytlačení střívek, papírové utěsnění, papírové doplnění malého objemu nových TC208-TC209, roztavení asfaltu a opětovné zalití konců trubek. Objem původního papírového svitku musíš doplnit, jinak nevystačíš s asfaltem, pokud ho nemáš natěžený navíc.
Trubka TC101-105 je nějaký mizerný termoplast, pod hrotem páječky se nevratně taví a v chladu nepříjemně křehne.
Před zaléváním je vhodné celou trubku předehřát fénem tak na 60°C, jinak asfalt moc nedrží.
Snaž se všecky kondenzátory vrátit zpátky tak, aby byly stejně polohově i délkou přívodů, jako byly původní. Někdy to mívá až překvapivě velký vliv, hlavně v mf a vf části.
Tohle navíc u Accordu vypadá, jako by ten kondenzátor byl už jednou měněný.
"Tovární", zpravidla tmavošedé pájení, jde docela dobře rozeznat od následného světlejšího opravárenského.
Čeká Tě opatrné vyškrabání asfaltových zálivek /někdy to jde vyškubnout naráz i s vývodem/, vytlačení střívek, papírové utěsnění, papírové doplnění malého objemu nových TC208-TC209, roztavení asfaltu a opětovné zalití konců trubek. Objem původního papírového svitku musíš doplnit, jinak nevystačíš s asfaltem, pokud ho nemáš natěžený navíc.
Trubka TC101-105 je nějaký mizerný termoplast, pod hrotem páječky se nevratně taví a v chladu nepříjemně křehne.
Před zaléváním je vhodné celou trubku předehřát fénem tak na 60°C, jinak asfalt moc nedrží.
Snaž se všecky kondenzátory vrátit zpátky tak, aby byly stejně polohově i délkou přívodů, jako byly původní. Někdy to mívá až překvapivě velký vliv, hlavně v mf a vf části.
A hlavně má vliv to, která strana obvyklých svitků ( třeba řady TC 20x,21x)
je připojena na stranu s menší impedancí v obvodu , tj. třeba u blokovacích
kondů strana , na které je vnější folie , musí jít na zem. Jinak to vyzařuje nebo naopak chytá brum. Proto je potřeba si tu správnou stranu ( třeba u těch TC 2xx je to strana ,kde začíná nápis, u svitků TGL barevné značení napětí atd.) před zastrčením do trubičky označit. Dá se to také zjistit třeba osciloskopem, připojí se na sondu oba vývody a kond se chytne rukou bez doteku s vývody ,totéž s vývody opačně. Vnější folie ( zem) je v té "polaritě" , kde je brum menší.
je připojena na stranu s menší impedancí v obvodu , tj. třeba u blokovacích
kondů strana , na které je vnější folie , musí jít na zem. Jinak to vyzařuje nebo naopak chytá brum. Proto je potřeba si tu správnou stranu ( třeba u těch TC 2xx je to strana ,kde začíná nápis, u svitků TGL barevné značení napětí atd.) před zastrčením do trubičky označit. Dá se to také zjistit třeba osciloskopem, připojí se na sondu oba vývody a kond se chytne rukou bez doteku s vývody ,totéž s vývody opačně. Vnější folie ( zem) je v té "polaritě" , kde je brum menší.
Naposledy upravil(a) Milan dne 14 led 2020, 19:39, celkem upraveno 1 x.
Označenie TCxxx je podľa použitého dielektrika (materiál, hrúbka). To definuje aj max napätie. Takže kondenzátory s rovnakým označením TCxxx budú na rovnaké napätie. No a potom podľa toho, koľko toho dielektrika je zmotaného vnútri, takú kapacitu aj rozmer má výsledný kondenzátor. Takže porovnávacou a vylučovacou metóou sa dá dopracovať aj k nejakej zmazanej hodnote. Niekde som si to aj spisoval do tabuľky pre rôzne typy, ale asi by som tú tabuľku skôr nanovo zostavil, ako ju našiel.
Jeden vývod žluté řady TC205 a TC215 býval o 5mm delší - ten vlevo od nápisu ve směru čtení.
Na zobrazeném kondenzátoru TC105, na novějších terylenech i na jiných starších typech je to ona svislá tučná čára vedle nápisu, také ve směru čtení.
Jiné starší typy, jako hovňáky, karamelky, epoxidy apod. měly vždy jeden vývod delší, viz obrázek.
Na zobrazeném kondenzátoru TC105, na novějších terylenech i na jiných starších typech je to ona svislá tučná čára vedle nápisu, také ve směru čtení.
Jiné starší typy, jako hovňáky, karamelky, epoxidy apod. měly vždy jeden vývod delší, viz obrázek.
- Přílohy
-
-
Diky za ten tip s orientaci, to jsem nevedel. Na materialu dielektrika nezalezi? Co jsem se dival, tak Bucek ma skoro vsechny potrebne hodnoty, ale pulka je TC 205 (polyester) a druha TGL (polystyren). A minimalne jeden budu muset koupit z Farnellu (polypropylen).
Misto asfaltu to chci zalit cernou hmotou do tavne pistole, ale ani ten asfalt neni problem, mam ho doma asi pul kila jeste ze stavby RD.
Jinak ten 22n uz skutecne vypada meneny, krome nej jsou tam jeste dva dalsi novejsi slidove.
Misto asfaltu to chci zalit cernou hmotou do tavne pistole, ale ani ten asfalt neni problem, mam ho doma asi pul kila jeste ze stavby RD.
Jinak ten 22n uz skutecne vypada meneny, krome nej jsou tam jeste dva dalsi novejsi slidove.
Nečteš pozorně, Milane - Hejnicek naštěstí ano.
Radím ve svém příspěvku, boky nových kondenzátorů, vsunutých do původních trubek, objemově doplnit papírem. NIKDY ne žádnou plastovou páskou, nebo tavným lepidlem!!!
Níže popsaný postup se mi mnohokrát osvědčil, tak ho trochu rozvedu, doufám to v této sekci nevadí :
Páskem školního, silnějšího savého papíru, ustřiženého na šíři nového kondenzátoru, doplnit průměr a zároveň co nejtěsněji, radiálně zafixovat kondenzátor do vnitřního průměru původní trubky.
První a každý další závit papíru je dobré zajistit líznutím rychletuhnoucím, kancelářským lepidlem. To proto, aby na kondíku navinuté závity při jeho vtlačování dovnitř nesjížděly. Zapomeňte na izolepu!!!
Objemový rozdíl starého svitku a nového kondenzátoru je třeba doplnit i axiálně - viz dále.
Dal jsem si práci, na asi 5-6 nejčastějších vnitřních průměrů trubek, jsem si z toho silnějšího, školního savého papíru, vysekal štůsky kroužků o maličko větších, než jsou vnitřní průměry trubek - to aby tam dobře držely. Po tátovi mi zůstaly mj. i kalené děrovače doslova po milimetru, od 2 do asi 30mm, celá škatule. Některé podle vyraženého č.p. dotyčné provozovny ještě z R-U, tedy po dědovi. Stále ostré..
Takže tyhle kroužky na sobě, napíchnuté na vývod a opřené o vnitřní stěnu trubky, pak celý nový kondenzátor v trubce velmi dobře zaaretují a utěsní i v axiálním směru.
Dávám jich dle potřeby - podle nezbytně nutné výšky asfaltové zálivky, i několik desítek na sebe.
Savák jde koupit sólo, od A5 do A3 a dokonce u nás i v 60cm široké metráži - prý do nějakých odvlhčovačů či čeho.
Na vyseknutí kroužků se hodí i tenčí, starší, hlavně ale neklížená "chlupatá" krabicová lepenka, která už je vystárlá, nepracuje a dobře saje.
Asfaltové zálivky boků by neměly být nikdy nižší, než asi 7-8mm, u malých typů aspoň 5mm. Nižší zálivka má tendence v trubce moc nedržet, popř. se hodně vytavovat bokem při pájení - přestože ji zespoda drží to nasáknutí do savého papíru.
To vše mimojiné znamená, že se k novému kondenzátoru horký asfalt prakticky vůbec nedostane, jenom k části vývodů. A to krátkodobě, pro účely pájení, nevadí ani polystyrenovým TGL5155, nebo našim starším polystyrenům se štítečky, TC281-TC283.
Tyhle typy polystyrenů /TGL5155/ se ale stejně do trubek nedávají. Už pro uspořádání tohoto druhu, mají pro tyto účely celkem blbý poměr napětí/kapacita/velikost. Přestože je vyrobili za soudruha Honeckera, tak jsou ale polystyreny i na 63V-160V vynikající, jenom se nehodí všude.
Málokdy byly polystyreny k dostání na 250V či 400V - už za těch minulých komunistů, natož tak teď, kdy se doprodávají zbytky. Pořád jde řeč o polystyrenovém, nízkoztrátovém a stabilním TGL5155.
Kromě toho - už z funkčních důvodů /vlhkost/ jsou boky VŠECH podobných polystyrenů i polyesterů /až na starší Remixy C210/ vysokofrekvenčně svařené. Proti vnikání vlhkosti.
Teplota cca 130-150°C tekutého asfaltu jim nevadí asi tak stejně, jako nevadí epoxidu řady TC205-209 či terylenům TC276-280.
Na zalévání jsou vhodné úplně všechny polyesterové typy na potřebné napětí.
Je-li třeba prodloužit vývody, udělejte to těsně u pouzdra nového kusu a to dvěma zavřenými, větším množstvím cínu propájenými, připomínám zavřenými, háčky. Lze použít i měděnou pocínovanou, elektrikářskou dutinku délky max. 5mm, opatrně zalisovanou a důkladně propájenou. Po utěsnění a zalití asfaltem to prodloužení nebude vidět, ani se hýbat, nebo mít tendence k rozpájení.
Pár blbých poznámek:
TGL38159, stříbřitě šedobílý, v kapacitě od 330pF do 100n, se k nám dovážel v opravdu velkých množstvích. Převážně ale do polovodičové techniky, nejčastěji tedy na jejich nejnižší napětí 160V, značené na boku červenofilalově. Jiná napětí jsou spíše výjimky z pravidla, semtam se vyskytl nějaký zeleně značený kus na 250V, černě na 630V a oranžově značený na 1000V.
TGL55163, citrónově žlutý, v kapacitě už od 100pF až do 1uF, ale celá typová řada se nedovážela. Jde o špičkový, průmyslový, nízkoztrátový a bezindukční kondenzátor na 160-250-630V, snášející v provedení 630V dlouhodobě i síťové napětí a značné proudy. Tento typ by byl pro zamýšlený účel zcela nejvhodnější.
Bohužel byly tyto kondenzátory i v nákupu u Honeckerů velmi, velmi drahé a tak se dovážely jen malé, 1000ks série a jen potřebných hodnot. V doprodejích jich lze nalézt jen málo a často v nešikovných hodnotách. Díky svému provedení jsou i poměrně velké, např. 100n/630V má rozměr 13x28mm a Často jsou zaměňovány za následující typ, což je ale vážnou chybou, jde o něco zcela jiného.
TGL43199, oproti předchozímu typu špinavě žlutý a méně kvalitním potiskem. Jde o přímý druhový ekvivalent našich TC205-209, vč. vnitřního provedení i napěťových řad 100-250-400-630-1000V. Vyráběly se od 10n až do 10uF taktéž podobně, jako TC205-209. Německé kondenzátory jsou oproti tuzemským poněkud větší - nebo spíše, mají jiné poměry délek a průměrů. Opět se dováželo jen něco, v malých množstvích a hlavně pro Teslu Orava, takže hodnot není mnoho. Spolu s TGL55163 kvalitní kondenzátory, často koupitelné za zlomek ceny TC205-TC208.
TC276-TC279, známé "teryleny" podle dielektrika z PETFT fólie a s boky, zalitými epoxidem různých barev, nejčastěji zeleným. Vyskytují se v různých provedeních - viz foto nahoře. Pozor, typová řada není vzestupně napěťově odstupňována, jako je tomu u jiných typů. Vyráběly se v kapacitách od 47pF do 1uF a pro napětí 160-250-400-1000-1.600V. TC276=400V, TC277=1.000V, TC278=1.600V, TC279=250V, TC280=160V.
Jde o špičkové, bezindukční, kdysi velmi drahé kondenzátory, vhodné i pro vf obvody a nejmenší napětí, neboť mají namísto zarolování své vývody přivařeny.
Hodí se naprosto všude, na místa vf-mf-nf obvodů, pokud se do původních pouzder starých kondenzátorů vejdou - jsou oproti svým tesláckým, mladším žlutým bratříčkům o dost větší. Je dlouhodobě vyzkoušeno, že (pouze) tyto typy kondenzátorů beze škod a trvale snášejí i dvojnásobná ss napětí, než mají udáno. Střídavého napětí snášejí cca o třetinu více, než uvádí jejich typový list. Například typy TC280 pro 250Vss je možné bez obav používat na místech papírových kondenzátorů pro 400V.
Jejich poměrně drahá výroba skončila těsně před r. 1989, ale do té doby se používaly jen na místech, kde byla "životně" nutná spolehlivost, stabilita, nulový vnitřní přechodový odpor a nulový svod. Velmi dobře snášejí horko, vysoká napětí i napěťové špičky elektronkových přístrojů.
V investiční nf technice a náročnějších nf přístrojích byly tyto kondenzátory používány na kritických místech: V RC Boucherot-členech, dekuplační i odrušovací ve zdrojích, byly součástí stabilních RC obvodů pevných i proměnných kmitočtových korekcí, v dobrých vícepásmových ekvalizérech a přes své větší rozměry se používaly i ke kmitočtové kompenzaci operačních zesilovačů. Šest či osm kusů jich lze nalézt např. i v HiFi zesilovači AZS217.
"Teryleny" jsou svým vzhledem poněkud podobné papírové svitkové řadě TC191-TC195, se kterými si je lidé občas pletou - hlavně pro boční zálivku zeleným epoxidem.
Dají se za poměrně mírné ceny stále v některých hodnotách koupit v různých doprodejních firmách, obchodujících s materiálem Tesla.
Velké množství těchto kondenzátorů bohužel už vykoupili různě úspěšní, téměř sérioví pajcovači nástrojových elektronkových zesilovačů věhlasných značek, kteří o kvalitách "terylenů" bohužel byli informováni. Já vlastně teď činím totéž, takže zmizí i zbytky
Něco málo o volbě vhodných kondenzátorů pro náhrady v konkrétním místě :
Na místa běžných vazebních, korekčních a nf zpětnovazebních, stačí polyesterové typy pro napětí 400V, bohatě.
Pouze na místa, kde se trvale vyskytuje napětí nad 400V, stačí použít polyesterový typ na 630 či 1000V.
Na blokovací pozice anodových napájecích řetězců stačí i maďarské typy Remix C210, nebo novější C242.
Jiné použitelné typy axiálních polyesterových kondenzátorů se na území ČSSR relevantně nevyskytovaly.
Zapomeňte prosím na TC237.
Zapomeňte prosím na úhledné, sovětské plechové papíráky, zboku zalévané epoxidem všech barev. Vypadají pěkně i robustně, kapacitu neztrácejí - spíš naopak. Jsou na tom se svodem a po tolika letech asi tak stejně mizerně, jako "naše" epoxidové papíráky řady TC191-TC195.
Bylo mi líto jich tolik sypat do kýblu, ale vůbec k ničemu už nebyly. Prostá degradace papírového dielektrika a i přesto, že jde o bytelný sovětský výrobek, tak s tím nic neuděláte. Žádné "regenerování" svitků, nakuřování, zaříkávání a jiná podobná duchaření nepomáhají.
Na bezpečnostní pozice u univerzálních či polouniverzálních přijímačů je nezbytně třeba malých typů na 1000V a v provedení TC209, lépe ale přivařené a vysokofrekvenčně vhodnější teryleny TC277, vejdou-li se do pouzdra po původním kondenzátoru.
Na pozice napěťově trvale kritických pozic, například vf blokování anodových sekundárů 2x350V a víc, dále odrušení vakuových i polovodičových usměrňovaček apod. je potřeba rovněž nejméně 1.000V typu TC209. Bezpečnější ale budou určitě 1.600V terylenové typy TC278.
Omlouvám se za tu délku. Jinak stěsnat informace neumím.
Radím ve svém příspěvku, boky nových kondenzátorů, vsunutých do původních trubek, objemově doplnit papírem. NIKDY ne žádnou plastovou páskou, nebo tavným lepidlem!!!
Níže popsaný postup se mi mnohokrát osvědčil, tak ho trochu rozvedu, doufám to v této sekci nevadí :
Páskem školního, silnějšího savého papíru, ustřiženého na šíři nového kondenzátoru, doplnit průměr a zároveň co nejtěsněji, radiálně zafixovat kondenzátor do vnitřního průměru původní trubky.
První a každý další závit papíru je dobré zajistit líznutím rychletuhnoucím, kancelářským lepidlem. To proto, aby na kondíku navinuté závity při jeho vtlačování dovnitř nesjížděly. Zapomeňte na izolepu!!!
Objemový rozdíl starého svitku a nového kondenzátoru je třeba doplnit i axiálně - viz dále.
Dal jsem si práci, na asi 5-6 nejčastějších vnitřních průměrů trubek, jsem si z toho silnějšího, školního savého papíru, vysekal štůsky kroužků o maličko větších, než jsou vnitřní průměry trubek - to aby tam dobře držely. Po tátovi mi zůstaly mj. i kalené děrovače doslova po milimetru, od 2 do asi 30mm, celá škatule. Některé podle vyraženého č.p. dotyčné provozovny ještě z R-U, tedy po dědovi. Stále ostré..
Takže tyhle kroužky na sobě, napíchnuté na vývod a opřené o vnitřní stěnu trubky, pak celý nový kondenzátor v trubce velmi dobře zaaretují a utěsní i v axiálním směru.
Dávám jich dle potřeby - podle nezbytně nutné výšky asfaltové zálivky, i několik desítek na sebe.
Savák jde koupit sólo, od A5 do A3 a dokonce u nás i v 60cm široké metráži - prý do nějakých odvlhčovačů či čeho.
Na vyseknutí kroužků se hodí i tenčí, starší, hlavně ale neklížená "chlupatá" krabicová lepenka, která už je vystárlá, nepracuje a dobře saje.
Asfaltové zálivky boků by neměly být nikdy nižší, než asi 7-8mm, u malých typů aspoň 5mm. Nižší zálivka má tendence v trubce moc nedržet, popř. se hodně vytavovat bokem při pájení - přestože ji zespoda drží to nasáknutí do savého papíru.
To vše mimojiné znamená, že se k novému kondenzátoru horký asfalt prakticky vůbec nedostane, jenom k části vývodů. A to krátkodobě, pro účely pájení, nevadí ani polystyrenovým TGL5155, nebo našim starším polystyrenům se štítečky, TC281-TC283.
Tyhle typy polystyrenů /TGL5155/ se ale stejně do trubek nedávají. Už pro uspořádání tohoto druhu, mají pro tyto účely celkem blbý poměr napětí/kapacita/velikost. Přestože je vyrobili za soudruha Honeckera, tak jsou ale polystyreny i na 63V-160V vynikající, jenom se nehodí všude.
Málokdy byly polystyreny k dostání na 250V či 400V - už za těch minulých komunistů, natož tak teď, kdy se doprodávají zbytky. Pořád jde řeč o polystyrenovém, nízkoztrátovém a stabilním TGL5155.
Kromě toho - už z funkčních důvodů /vlhkost/ jsou boky VŠECH podobných polystyrenů i polyesterů /až na starší Remixy C210/ vysokofrekvenčně svařené. Proti vnikání vlhkosti.
Teplota cca 130-150°C tekutého asfaltu jim nevadí asi tak stejně, jako nevadí epoxidu řady TC205-209 či terylenům TC276-280.
Na zalévání jsou vhodné úplně všechny polyesterové typy na potřebné napětí.
Je-li třeba prodloužit vývody, udělejte to těsně u pouzdra nového kusu a to dvěma zavřenými, větším množstvím cínu propájenými, připomínám zavřenými, háčky. Lze použít i měděnou pocínovanou, elektrikářskou dutinku délky max. 5mm, opatrně zalisovanou a důkladně propájenou. Po utěsnění a zalití asfaltem to prodloužení nebude vidět, ani se hýbat, nebo mít tendence k rozpájení.
Pár blbých poznámek:
TGL38159, stříbřitě šedobílý, v kapacitě od 330pF do 100n, se k nám dovážel v opravdu velkých množstvích. Převážně ale do polovodičové techniky, nejčastěji tedy na jejich nejnižší napětí 160V, značené na boku červenofilalově. Jiná napětí jsou spíše výjimky z pravidla, semtam se vyskytl nějaký zeleně značený kus na 250V, černě na 630V a oranžově značený na 1000V.
TGL55163, citrónově žlutý, v kapacitě už od 100pF až do 1uF, ale celá typová řada se nedovážela. Jde o špičkový, průmyslový, nízkoztrátový a bezindukční kondenzátor na 160-250-630V, snášející v provedení 630V dlouhodobě i síťové napětí a značné proudy. Tento typ by byl pro zamýšlený účel zcela nejvhodnější.
Bohužel byly tyto kondenzátory i v nákupu u Honeckerů velmi, velmi drahé a tak se dovážely jen malé, 1000ks série a jen potřebných hodnot. V doprodejích jich lze nalézt jen málo a často v nešikovných hodnotách. Díky svému provedení jsou i poměrně velké, např. 100n/630V má rozměr 13x28mm a Často jsou zaměňovány za následující typ, což je ale vážnou chybou, jde o něco zcela jiného.
TGL43199, oproti předchozímu typu špinavě žlutý a méně kvalitním potiskem. Jde o přímý druhový ekvivalent našich TC205-209, vč. vnitřního provedení i napěťových řad 100-250-400-630-1000V. Vyráběly se od 10n až do 10uF taktéž podobně, jako TC205-209. Německé kondenzátory jsou oproti tuzemským poněkud větší - nebo spíše, mají jiné poměry délek a průměrů. Opět se dováželo jen něco, v malých množstvích a hlavně pro Teslu Orava, takže hodnot není mnoho. Spolu s TGL55163 kvalitní kondenzátory, často koupitelné za zlomek ceny TC205-TC208.
TC276-TC279, známé "teryleny" podle dielektrika z PETFT fólie a s boky, zalitými epoxidem různých barev, nejčastěji zeleným. Vyskytují se v různých provedeních - viz foto nahoře. Pozor, typová řada není vzestupně napěťově odstupňována, jako je tomu u jiných typů. Vyráběly se v kapacitách od 47pF do 1uF a pro napětí 160-250-400-1000-1.600V. TC276=400V, TC277=1.000V, TC278=1.600V, TC279=250V, TC280=160V.
Jde o špičkové, bezindukční, kdysi velmi drahé kondenzátory, vhodné i pro vf obvody a nejmenší napětí, neboť mají namísto zarolování své vývody přivařeny.
Hodí se naprosto všude, na místa vf-mf-nf obvodů, pokud se do původních pouzder starých kondenzátorů vejdou - jsou oproti svým tesláckým, mladším žlutým bratříčkům o dost větší. Je dlouhodobě vyzkoušeno, že (pouze) tyto typy kondenzátorů beze škod a trvale snášejí i dvojnásobná ss napětí, než mají udáno. Střídavého napětí snášejí cca o třetinu více, než uvádí jejich typový list. Například typy TC280 pro 250Vss je možné bez obav používat na místech papírových kondenzátorů pro 400V.
Jejich poměrně drahá výroba skončila těsně před r. 1989, ale do té doby se používaly jen na místech, kde byla "životně" nutná spolehlivost, stabilita, nulový vnitřní přechodový odpor a nulový svod. Velmi dobře snášejí horko, vysoká napětí i napěťové špičky elektronkových přístrojů.
V investiční nf technice a náročnějších nf přístrojích byly tyto kondenzátory používány na kritických místech: V RC Boucherot-členech, dekuplační i odrušovací ve zdrojích, byly součástí stabilních RC obvodů pevných i proměnných kmitočtových korekcí, v dobrých vícepásmových ekvalizérech a přes své větší rozměry se používaly i ke kmitočtové kompenzaci operačních zesilovačů. Šest či osm kusů jich lze nalézt např. i v HiFi zesilovači AZS217.
"Teryleny" jsou svým vzhledem poněkud podobné papírové svitkové řadě TC191-TC195, se kterými si je lidé občas pletou - hlavně pro boční zálivku zeleným epoxidem.
Dají se za poměrně mírné ceny stále v některých hodnotách koupit v různých doprodejních firmách, obchodujících s materiálem Tesla.
Velké množství těchto kondenzátorů bohužel už vykoupili různě úspěšní, téměř sérioví pajcovači nástrojových elektronkových zesilovačů věhlasných značek, kteří o kvalitách "terylenů" bohužel byli informováni. Já vlastně teď činím totéž, takže zmizí i zbytky
Něco málo o volbě vhodných kondenzátorů pro náhrady v konkrétním místě :
Na místa běžných vazebních, korekčních a nf zpětnovazebních, stačí polyesterové typy pro napětí 400V, bohatě.
Pouze na místa, kde se trvale vyskytuje napětí nad 400V, stačí použít polyesterový typ na 630 či 1000V.
Na blokovací pozice anodových napájecích řetězců stačí i maďarské typy Remix C210, nebo novější C242.
Jiné použitelné typy axiálních polyesterových kondenzátorů se na území ČSSR relevantně nevyskytovaly.
Zapomeňte prosím na TC237.
Zapomeňte prosím na úhledné, sovětské plechové papíráky, zboku zalévané epoxidem všech barev. Vypadají pěkně i robustně, kapacitu neztrácejí - spíš naopak. Jsou na tom se svodem a po tolika letech asi tak stejně mizerně, jako "naše" epoxidové papíráky řady TC191-TC195.
Bylo mi líto jich tolik sypat do kýblu, ale vůbec k ničemu už nebyly. Prostá degradace papírového dielektrika a i přesto, že jde o bytelný sovětský výrobek, tak s tím nic neuděláte. Žádné "regenerování" svitků, nakuřování, zaříkávání a jiná podobná duchaření nepomáhají.
Na bezpečnostní pozice u univerzálních či polouniverzálních přijímačů je nezbytně třeba malých typů na 1000V a v provedení TC209, lépe ale přivařené a vysokofrekvenčně vhodnější teryleny TC277, vejdou-li se do pouzdra po původním kondenzátoru.
Na pozice napěťově trvale kritických pozic, například vf blokování anodových sekundárů 2x350V a víc, dále odrušení vakuových i polovodičových usměrňovaček apod. je potřeba rovněž nejméně 1.000V typu TC209. Bezpečnější ale budou určitě 1.600V terylenové typy TC278.
Omlouvám se za tu délku. Jinak stěsnat informace neumím.
Fiha, tohle si musim ulozit, kdo vi, kdy se to bude hodit.
Nakonec jsem z ruznych zdroju skoro vsechno sehnal v rade TC 20x, pouze jeden kondik je TGL 38159 a jeden je polypropylen z ES Ostrava. U tech TC 20x mne prekvapilo, ze vnejsi strana folie je u kazdeho kusu jinde - u nekterych vlevo od textu, u jinych vpravo, a to dokonce u stejne hodnoty ze stejne serie. Milanova identifikacni metoda (jen je chytnout do ruky) nestacila, rozdily napeti na osciloskopu byly moc male. Nakonec jsem musel do 230 V strcit dvoulinku flexosnuru a pri mereni ji na kondik pritisknout. Do radia jsem je zatim napajel bez puvodnich pouzder, ted bojuji s ruznymi zoxidovanymi kontakty a studenaky - staci do radia klepnout a vsechna pracovni napeti se rozjizdeji.
Nakonec jsem z ruznych zdroju skoro vsechno sehnal v rade TC 20x, pouze jeden kondik je TGL 38159 a jeden je polypropylen z ES Ostrava. U tech TC 20x mne prekvapilo, ze vnejsi strana folie je u kazdeho kusu jinde - u nekterych vlevo od textu, u jinych vpravo, a to dokonce u stejne hodnoty ze stejne serie. Milanova identifikacni metoda (jen je chytnout do ruky) nestacila, rozdily napeti na osciloskopu byly moc male. Nakonec jsem musel do 230 V strcit dvoulinku flexosnuru a pri mereni ji na kondik pritisknout. Do radia jsem je zatim napajel bez puvodnich pouzder, ted bojuji s ruznymi zoxidovanymi kontakty a studenaky - staci do radia klepnout a vsechna pracovni napeti se rozjizdeji.