kovar píše:Jendo já dělám houbové koření jinak.Sbírám více druhů(šiškovec černý,stroček trubkovitý,krásnoporka žemlička a pod.)Ale tu směs dělám v mixéru!Je to hodně jemné a nemusíš to přesévat!
Ještě k tomu koření.
Mám ještě nasušeny:
- "Bedlu vysokou" (převážně nožičky, které zbydou, když se hlavičky vysmaží na řízky. Dříve jsem je nechával v lese. Ale taky hodně mladé - ještě nerozvité - hlavičky).
- "Václavky" (rovněž nožičky - které jsou tužší, než "gulášové" hlavičky. Taky se nedoporučuje je vyhazovat - po usušení a pomletí jsou prý rovněž výtečné do koření).
Jen, když jsem až v listopadu mlel ty "praváky", tak jsem to musel dělat na dvoře na chalupě. Už jsem to tak dělal i vloni. Protože když jsem to poprvé předloni udělal v bytě (v kuchyni na lince) - manželka nebyla doma. A když přišla, tak jsem se se zlou potázal. Hned vysávala celou kuchyň a prala záclonu
A protože toho bylo tentokrát poměrně hodně a já jsem "zatměl" - na tyto pak už nedošlo. A později už to zase nedovolovalo počasí. Takže dosud zůstaly nepomleté. A pomelu je až napřesrok, až jich bude trochu víc
Mám ještě z minula uložené toto:
EDIT:
Možná bude kdysi této mé vzpomínky škoda, že se tady za měsíc zase smaže - už jenom proto, že mně chvíli trvalo, než jsem to celé "sesmolil"
No, "houbový prášek" někdy dělám jenom ze "stročků trubkovitých" - to se pak používá spíše jako ochucovadlo (koření). Taky jsou hodně aromatické - stačí použít jen málo. Může se použít třeba do zeleninové polévky, pod dušené maso (pokud tam někdo "nechce viděl" houby vcelku), apod.. Můžou se buďto pomlít, anebo třeba i podrtit (dobře usušené, spíše přesušené) v "hmoždíři".
Moc to ale neděláme, hl. manželka to nechce dělat
Když ale ještě žil jeden můj známý (mmchdm byl o něco mladší než já) - bydlel až za městem "na vyhnálově" (od něj už bylo blízko do lesa - nechával jsem si u něj za brankou, ve dvoře, babetu) - tak jemu jsem je často nosil.
Když jsem se nabídl, že mu přinesu nějakého "tvrďáka", tak vždy říkal: "Dones mně radši stročky".
I když bydlel poblíž lesa, tak už si na ně sám nezašel - při jeho silné cukrovce dostal navíc "bércák" (bércový vřed) - později kvůli tomu přicházel nejprve o prsty, později o celou nohu.
Tak ten "toto koření" (ze stročků) používal velmi rád a často. Od něj (vlastně ještě od jeho matky, pokud ještě žila) jsem se naučil to "koření" dělat i já.
Já teď (to malé množství "stročků", co jsem doma měl) poslal právě
hafcovi
No - a ukládal jsem si to tehdá proto, že jsem tam psal příhodu, jak jsme v lese viděli rodit srnku - což jsem viděl prvně v životě a zřejmě již nikdy zase neuvidím