Magnetofonová nostalgie (odděleno)

Zpráva

konosuke · #451 Příspěvek od **konosuke** » 28 bře 2021, 13:48

B42 byl zjednodušený mechanik a jednorychlostní, Lux444 vyšší liga řady ačkoli
neznám nikoho, nikoho ! kdo by použil aspoň jednou rychlost 2.4 cm/s
(divná to celkem věc ale dovozový Uher royal deluxe měl "dvojku" taky)

Crifodo · #452 Příspěvek od **Crifodo** » 28 bře 2021, 14:15

Hill píše:Tehdy se přece počítalo s tím, že si další magneťák do 10 let nepořídíš, tak musel něco vydržet.

Zajímavé, že na západ od nás platil podobný postoj k "spotřební" elektronice, ačkoliv do kapsy dejme tomu neměli tak hluboko a výrobci neměli (tehdy) někým shora řízené objemy výroby, vlastnosti výrobku jako RVHP, ani jim nikdo nepindal do energetických tříd a (snad) naválcoval kartelama a čínou. Kdo si koupil Grundig nebo Uher, taky ho napřesrok nezahodil a co šlo, to se servisovalo.

sinclair · #453 Příspěvek od **sinclair** » 28 bře 2021, 15:08

Ano.
Když ještě dneska otevřeš jakýkoli Grundig/Philips/Telefunken/Siemens, tak až na pár drobností, jako jsou trojhranné řemeny, je všechno snadno opravitelný i dneska, původními díly.
Výborný Telefunken V201 dnes v pohodě opravíte původními typy součástek, pokud si dáte pozor na to, kdo je nově vyrobil.
Když si třeba stáhnete SD tehda hodně složitých a drahých aktivek Grundig AktivBox 30, tak buď ještě pořád fungují - a pak není co opravovat, anebo je tam k výměně pár kusů věci, které z principu své funkce - probíhajícího chemického procesu - mají omezenou životnost.
Případně se v řídkých případech stalo, že při jejich častém využívání nadoraz, se mohla uvolnit některá těžší součástka z desky, u které povolila poctivá fixace od výrobce.
Ale jsou celé vyrobené ze standardního, už tehdy slušně normalizovaného materiálu. I do takhle starých zesilovačů těch aktivek, dnes seženete snad krom reproduktorů úplně všechno.
Ostatně i ty reproduktory v nich použité, nejsou nic nestandardního. Nejsou v nich kosmické technologie či vn elektrostaty a je tak možno je snadno opravit. A ty soustavy za to rozhodně stojí stejně, jako kterýkoli jiný výrobek této, ale i jiné německé/švýcarské firmy.
Líp už bylo.

#454 Příspěvek od **Hill** » 28 bře 2021, 17:15

Crifodo píše:
Hill píše:Tehdy se přece počítalo s tím, že si další magneťák do 10 let nepořídíš, tak musel něco vydržet.
Zajímavé, že na západ od nás platil podobný postoj k "spotřební" elektronice, ačkoliv do kapsy dejme tomu neměli tak hluboko... ...a co šlo, to se servisovalo.

Ne tak docela, a nejspíše jsem to tu jednou psal: v roce 1951, tedy po měnové reformě, v době, kdy Grundig pustil do světa první použitelný magnetofon Reporter 300L, se v Německu nosila domů měsíční výplata DM 150 až DM 260, nájem za metr čtvereční bytu byl kolem DM 1,30/m² až DM 2,50/m². Ten magneťák stál neuvěřitelných DM 998,- včetně DPH. Většina Německa se sbírala z válečných škod, úspory zařvaly už předtím, tak se Němci naučili obrátit každý fenik třikrát.
Řekl bych, že v době, kdy se dal koupit magnetofon bez povinné registrace na Ministerstvu vnitra v Československu, nemělo tolik našich tak hluboko do kapsy, jako naprostá většina Němců.
Magnetofon tedy nebyl ještě prioritou a sotva koho napadlo, že Max Grundig se stane během nějakých 10 let největším výrobcem spotřební elektroniky a hlavně magnetofonů na světě.
Ten poměr se nijak podstatně nezměnil až do konce padesátých let, i když se Grundig snažil držet cenu pod tisícovkou, protože příjmy za tu dobu šly nahoru v průměru jen o 25 %, ale nutné výdaje šly nejméně o stejná procenta nahoru. Prostě potřebu vlastnit magnetofon museli dlouho přehodnocovat.
Servisáci tehdejším mechanikám říkali "tank T34" a měli je rádi, protože na nich patnáct dvacet let nebylo co opravovat či měnit. Škoda, že se Maxovi nechtělo platit procenta z kusu za patent na třímotorový stroj, počkal si, až ochrana zanikne, ale to už bylo cívkáčům prakticky odzvoněno, jen v RVHP se ještě pár let dělaly.
Po šedesátém roce se poměr příjmů a cen teprve začal zvolna měnit, přesto to obracení feniků, franků či guldenů před jejich vydáním v lidech na západ od nás zůstalo. Ale je také pravda, že termín "dodavatelsko - odběratelské vztahy" tam výrobci neznali, měli své dodavatele a ještě si z nich mohli vybírat. Tesláci obvykle na výběr neměli.
I ta spotřebka byla natolik robustní a spolehlivá, že střední doba mezi opravami byla velmi dlouhá. A oprava se vyplatila.
Jenomže už v sedmdesátých letech se poměr začal zvrhávat v neprospěch oprav - nový model nebyl o mnoho dražší, než třeba výměna desetiletého motoru či trojí výměna hlav. Kdo opravoval Uher Royal de Luxe, ví, že oprava musela být drahá, protože přístup i jen k řemínkům vyžadoval daleko víc rozebírání, než v kterékoli Tesle, vypadá to, jako by na opravitelnost konstruktéři nějak zapomněli.
A bylo hůř: Japonci tou dobou už válcovali světové trhy magnetofony napřed kvality pochybné, ale rychle to dotáhli a předběhli: vlastnosti i spolehlivost srovnatelné nebo lepší, vzhled (minimálně zepředu) úžasný, cena klidně i poloviční. Jen málo evropských firem s nimi udrželo krok aspoň deset let, než to zabalily taky. Už v devadesátých letech to na evropských trzích vypadalo tak, že spolehlivost a výdrž byly důležité jen něco málo přes dobu záruky, a pak se už vyplatilo pořídit si stroj nový.
Sběratelé v Německu, Belgii a Švýcarsku si dnes stěžují na předražené sady řemínků, rozpadající se gumová obložení, nespolehlivé kontakty, komplikovanou náhradu klíčových součástek, zvlášť, když trvají na alespoň originálním vzhledu. Se zinkalovou slitinou na šasi nebo můstky s hlavami, o rotačních součástkách nemluvě, si nabili hubu snad všichni výrobci, protože se časem tyto díly začaly rozpadat, jen ti nejdražší zůstali u hliníku či duralu. Přístrojů ve sbírkách přibývá, hrajících ubývá. Většinou kvůli prkotině - stárnutí gumy lze zpomalit, ale musí se s tím glycerinem začít, dokud je zdravá...

Měl jsem příležitost v letech 1993 - 2007 navštívit tři sběratele v Německu a Švýcarsku, opravovat jednu B400 majiteli v Belgii, a to, co píšu nahoře, je takové shrnutí. Něco z toho píše Gert Redlich na svých stránkách, něco pamatuji od strejdy bastlíře z Landshutu, který ještě jako devadesátiletý jezdil do Taufkirchenu - pomáhal udržovat sbírku magnetofonů a rádií kamarádovi, který nerad dělal s lampami. Dnes už oba bastlí někde nahoře, tedy aspoň doufám.

konosuke · #455 Příspěvek od **konosuke** » 28 bře 2021, 19:58

spešl kapitola byly hlavy, B3, B4, B5, B70, B90 až B100 stereo tuším používala ANP935, tovární vložena z výroby vydržela roky, náhradní díl zlomek času, do Eltosu bastlířům šly zkrátka hůřejakostní erzacteily

#456 Příspěvek od **Hill** » 28 bře 2021, 20:36

O světovém rekordu 25 let nasazení hlavy ANP935, aniž by se časem něco měnilo na její konstrukci, snad až na zlepšující se přenost a užší tolerance parametrů, jsem se přece zmínil tady.

Crifodo · #457 Příspěvek od **Crifodo** » 29 bře 2021, 05:21

sotva koho napadlo, že Max Grundig se stane během nějakých 10 let největším výrobcem spotřební elektroniky a hlavně magnetofonů na světě.

In nomine Patris et Filii et Spiritus sancti amen.

A navíc hudba se nekomprimovala, technici na VKV se snažili dotlačit HiFi až k zákazníkovi do obýváku, skladby se nechávaly dohrát a nepřeřvávaly se krete.nskou upoutávkou na zítřejší pořady, frikulíni nevypruzovali s magickým zaklínadlem "digitální" do kterého pak narvou datový tok 48k.
Líp už bylo.

ronoda · #458 Příspěvek od **ronoda** » 29 bře 2021, 09:40

Crifodo*** Mluvíš mi z duše, máš pravdu na 1000%

elektrosvit · #459 Příspěvek od **elektrosvit** » 29 bře 2021, 10:56

Hill píše:Pásky DP se na Sonetu Duo moc šťastně netváří, i když jen při zapnutí rychloposuvů a brždění. Tahy při normálním posuvu jim nijak nevadí, zvlášť, když máš pod unašeči čistý filc. Uvnitř unašečů jsou ale pojistné třecí spojky, které mají proklouznout při momentu asi 0,8 - 1,5 kpcm, ta horní mez už je na pásky DP trochu moc, na B3 se tuším kontrolovaly na prokluz 0,8 - 1,2 kpcm. Takže kuchni unašeče, případně vyčisti třecí plochy, a můžeš na tom honit i DP pásky. Konečně - B3 už se seřizovala na pásky Agfa PE41 nebo BASF DP25.

Možná jsme si špatně rozuměli, ptal jsem se na možnost použití DP pásků na B3, ne na Sonetu Duo (ten se mi kvůli půlstopému záznamu rozjíždět nechce). A u B3 je v Bozděchovi uveden pásek LGS35 nebo PE41, kdežto v návodu je uveden typ CR. Pravdou je, že návod je z roku 1963, takže novější kusy mohly být už seřízeny na pásky DP. Každopádně se na nastavení rázových spojek podívám, až se pustím do opravy. Obě mechaniky bude stejně potřeba komplet vyčistit a rozhýbat.

Ale překvapil mě stav gumových dílů. U obou kusů jsou řemínky, kladky i obložení unášečů v pořádku (ani zkamenělé, ani zhoubovatělé). Použitá směs tedy byla tenkrát kvalitnější, než u novějších přístrojů z přelomu 70. a 80. let.

#460 Příspěvek od **Hill** » 29 bře 2021, 12:54

Asi je to tak, dostat čtyři stopy při přijatelné hladině šumu na pásky ORWO CR byla spíše drzost, než odvaha. Zvlášť na čtyřku rychlost. Agfa prostě méně šuměla, byla téměř "neděravá", ale hlavně - vlastnosti měla v daleko užších tolerancích nejen v průběhu návinu, ale i mezi jednotlivými výrobními šaržemi. O opotřebení hlav nemluvě, v tom se pásky Orwo nepolepšily až do DP v osmdesátých letech (a to ani v kazetách K60). Na archivaci slušné, ale na časté hraní jen v případě, že bylo potřeba ještě před koncem záruky prodrbat se co nejblíž k vinutí hlavy.
Asi se ale přesně nedopátráme, proč nechali v návodu po Sonetu Duo ty pásky CR, když od první série bylo jasné, že s PE41 ty uvedené parametry bude mít B3 dlouhodobě.

xy1 · #461 Příspěvek od **xy1** » 30 bře 2021, 00:39

Hill píše: .... Asi se ale přesně nedopátráme, proč nechali v návodu po Sonetu Duo ty pásky CR, když od první série bylo jasné, že s PE41 ty uvedené parametry bude mít B3 dlouhodobě.

Jestli se moc nepletu, tak 2 pásky typu CR (přesněji CRL = "dlouhohrající", 35um, na cívce průměru 15 cm bylo 360m pásku) byly jako dodávané příslušenství prvních magnetofonů B4 (ANP 220). Dál to znám jen z vyprávění - údajně nějaký redaktor si nechal milou B4 s tím CRL páskem změřit a po zjištění, že deklarované parametry (nejspíš frekvenční charakteristika a odstup) nesplňuje, se TESLA hrozícímu průšvihu vyhnula tím, že po velice krátké době se v tom dodávaném příslušenství typ pásku změnil - s AGFOU PE41 (na tu se magnetofony nastavovaly ve výrobě) už to bylo vyhovující. Později u B4 ANP 221 už pro jistotu žádný pásek v příslušenství nebyl. Je to všechno pěkně dávno - odhadem rok 1965 ... .

#462 Příspěvek od **Hill** » 30 bře 2021, 07:48

Asi to tak skutečně bylo.
On i Sonet B3 se původně (vystavovaný na strojírenském veletrhu v Brně 1963) také jmenoval jinak.
Jak pozdější B4 se vystavovala jako Astra, tak B3 měla předtím také nějaké hvězdné jméno, jen si vzpomenout...
Stejně by mě zajímalo, jestli Sonet Duo pro export (celkem slušně se vyvážel do zemí Beneluxu) se seřizoval na pásek Agfa PE31, nebo na jaký, protože Orwo CR to určitě nebyl.

Jedna zajímavost o značení pásků Agfa pro domácí použití: zatímco jiní výrobci vesměs měli součástí označení tloušťku pásku v [µm], Agfa je značila hrací dobou pásků vztaženou k hrací době pásků standardních, t.j. o tloušťce 50 µm násobenou dvěma, aby tam nebylo desetinné číslo: PE značilo polyesterovou podložku, 3 znamenalo 1,5 násobek hrací doby, čili LP, 4 znamenalo dvojnásobnou, čili DP, 6 pak trojnásobnou hrací dobu (TP). Druhá číslice pak udávala materiál vrstvy. Jednička označovala kubickou struktoru částic, pětka nebo šestka jehličkovou. V obou případech šlo o oxid železa dotovaný kobaltem a podle úrovně šumu PE41 šlo vlastně o první LN pásky.
Co do toho míchali navíc, to bylo snad větší tajemství, než bylinky v Becherovce: i když všichni výrobci používali stejný magnetický materiál, pásky Agfa měly o nějaký decibel nižší šum a citlivost, než pásky třeba BASF nebo 3M, ale v první polovině šedesátek byly oblíbené hlavně pro menší zkreslení při případném přebuzení.
A ještě jeden drb: papežské schizma - dva papeži magnetofonových technologií doktoři Willi Studer (Revox) a Friedrich Krones (Agfa) se nikdy nedokázali domluvit. Každý nový pásek od Agfy byl Studerem odmítán předem, patrně bez jakéhokoli pokusu o změření. Šlo ale pravděpodobně jen o obchod, což ovšem Willi Studer nikdy veřejně nepřiznal. Amerika a část Asie znaly značku Scotch 3M, zatímco jméno Agfa bylo v téchto oblastech (s podstatně větším možným počtem zákazníků, než v Evropě) téměř neznámé. Revoxy byly proto nastavované na pásky Scotch 3M.

Crifodo · #463 Příspěvek od **Crifodo** » 30 bře 2021, 08:15

Většina uživatelů tam i onde asi byli rádi, že to vůbec hraje. Teda domácích. Rozhlasáci možná byli fouňové.
Někde mám 18 cm cívku sovětského pásu, potištěnej azbukou podobně jako to měly ty Agfy. Tam si teda zvukolovci užili kvalitu

Xeon_sk · #464 Příspěvek od **Xeon_sk** » 30 bře 2021, 09:44

xy1: Magnetofón Tesla ANP 221 typ B4 bol v II. ročníku súťaže magnetofónových amatérov v KV venovaný Ivanovi Štěpánovi ako Veľká cena poroty.
Keďže bol skúsený a prístrojmi dobre vybavený amatér, rozhodol sa urobiť podrobný test prístroja. Pracoval veľmi podrobne a uviedol aj presné výsledky meraní. Meral výhradne s použitím pásu Agfa PE41. Najzávažnejší nedostatok bol brum o frekvencii 50Hz, odstup -32dB, žltá stopa mala úroveň záznamu +6dB a skreslenie výkonového zosilňovača bolo pri 3W asi 3,5% oproti papierovým 1,5%. Prípadní záujemci si môžu celý článok prečítať v HaZ č. 10 1967, v nasledujúcom čísle je zrovnávací test B4 s RK36 a 203M, kde B4 bol na ich úrovni.

#465 Příspěvek od **Hill** » 30 bře 2021, 10:15

Nejspíš se ten kus tak nepovedl, že ho věnovali jako cenu do soutěže s tím, že výherce je natolik zdatným elektronikem, aby si to uměl dodělat a seřídit sám. Když se řada B4 dopracovala k užším tolerancím a lepší opakovatelnosti výsledků výroby, zrušili ji, a s řadou B5 to začalo nanovo. A bylo hůř.
S odstupem brumu byl vždycky problém, každý výrobce ho řešil po svém, přesto nepamatuji kus tak špatný, jaký je popisovaný v tom HaZ.