To byla verze pro německé obchoďáky. Nějak to kolidovalo s nějakou ochrannou známkou. (něco jako Škoda 1050 pro Francii)Rybajda píše:Jinak jsem si tu pěkně početl, znáte verze magnetofonů B4 a B41 pod označením Revue pro export?
Magnetofonová nostalgie (odděleno)
Moderátor: Moderátoři
Stránky Tonbandmuseum potvrzují:
V každém případě to těm přeživším řetězcům a zásilkovým obchodům zůstalo dodnes (viz Silvercrest, Voltcraft).
Pamatuji, jak tuby a suzafony od Červených z Pouchova nebyly pro export za louži označené Amati, ale ryli do mosazi Fender Ambassador. Možná to dělali až do loňska, kdy to tu skončilo.
Jen tu "značku" Revue jsem v Tesle nikdy nikde lepit neviděl, asi ji tam připevňovali dodatečně.
Neckermann zase prodával "značky" Palladium, další totéž nabízel pod značkou Royal atd.v zásilkovém obchodě Quelle se prodávaly přístroje Revue, Universum a dalších veselých značek...
...Pozoruhodné byly posuvové rychlosti od 2,3 přes 4,7 až po 9,5 cm/s...
V každém případě to těm přeživším řetězcům a zásilkovým obchodům zůstalo dodnes (viz Silvercrest, Voltcraft).
Pamatuji, jak tuby a suzafony od Červených z Pouchova nebyly pro export za louži označené Amati, ale ryli do mosazi Fender Ambassador. Možná to dělali až do loňska, kdy to tu skončilo.
Jen tu "značku" Revue jsem v Tesle nikdy nikde lepit neviděl, asi ji tam připevňovali dodatečně.
Byl to problém všeobecně, z nadšení pro plasty se jak složení hmot, tak technologické zásady optimalizovaly za pochodu. Celkově byly šedesátky a sedmdesátky bohaté na plastové výrobky, sice nápadité a pestré ale obvykle brzo defektní. Museli se to teprv naučit. Ilustruje to i známá scéna z Pelíšků se skleničkama a lžičkama.elektrosvit píše:Problém lámavosti vyřešily především lepší vlastnosti plastů použitých v pozdější době.
...
Unášeče u B7x už byly z jiného materiálu a nelámaly se.
Pozdější plasty a technologie vstřikování, konstrukční zásady, umožňujou velmi kvalitní a trvanlivé řešení, jenže kvalitní plast něco stojí. A v době katování kostů, kdy by optimalizátor nákladů nejradši po sobě sežral hovno, je pak plast ještě nekvalitnější než ty pokusy z šedesátek.
suprové řešení, doopravdy ! kovový unášeč sonetu implantován do plastu, takové "hybridy" příspěvky mám nejraději,elektrosvit píše:. Ale viděl jsem i bastl, kde byla do plastového unášeče naroubována horní kovová část ze Sonetu.
je to inspirativní a poučné, dík.
Mysteri, hej nápad s toluenom vyšel i v dobovém AR, to neexistovaly (u nás teda) lepy vteřiňáky
![Sad :(](./images/smilies/icon_sad.gif)
dutý sloupek unášeče křidýlek B400 jsem vyztužil mosaznou tyčinkou
napatlanou epoxydem, na chvíli to drželo, fungovalo
Co se může pokazit to se taky pokazí. Co se nemůže pokazit to se pokazí taky. (Murphy)
Sonety jsou vděčné magnetofony, ve většině případů stačí vyměnit hnědé kondenzátory a řemínek a šlapou mnoho dalších let. Škoda nešvaru, kdy byl dost často uskladněn zapnutý a do setrvačníku je vytlačená drážka, přístroj potom dupe. Na jednom kusu jsem gumový prstenec na setrvačníku s úspěchem otočil a nalepil naruby. ![Very Happy :D](./images/smilies/icon_biggrin.gif)
![Very Happy :D](./images/smilies/icon_biggrin.gif)
Jo, takový Sonet B3 mám taky. Naštěstí, než jsem ho získal, ležel léta vypnutý ve skladu, a zřejmě někdo otočil knoflíkem, když ho zkoušei při vyklízení. A, protože jde vypínání ztuha, na to dnes je málokdo zvyklý, nějaký týden, spíše měsíc, zůstal motorek přitlačený. Tak jsem obložení namazal Jarem na nádobí, nechal chvíli běžet, otřel vytlačený přebytečný sajrajt a pak nechal "rozkoulet" - už druhý den přestal klepat stolem a po čtyřech dnech se klepání zmenšilo na celkem nevýznamnou míru. Kdyby takto vypnutý ležel ve skladu čtyřicet let (možná io déle, podle neopotřebovaných čel hlav toho naběhal málo), asi bych nepořídil.
Jestli seženu bezvadné potenciometry TP280 M5/G a M25/G, rád bych je vyměnil oba a do mřížky pentody ECL82 vrazil mřížkový odpor a oddělovací kondenzátor. Tahle úspora dvou součástek potenciometru, kterým se musí otáčet nejméně při každém zapnutí a vypnutí (to je ten M5 s vypínačem), opravdu nesvědčí.
Jestli seženu bezvadné potenciometry TP280 M5/G a M25/G, rád bych je vyměnil oba a do mřížky pentody ECL82 vrazil mřížkový odpor a oddělovací kondenzátor. Tahle úspora dvou součástek potenciometru, kterým se musí otáčet nejméně při každém zapnutí a vypnutí (to je ten M5 s vypínačem), opravdu nesvědčí.
To není jen pocit, to je realita. A zrovna tento poťák dostává na zadel hned dvakrát - jednak nutností protočit ho při každém zapnutí nebo vypnutí, jednak mřížkovým proudem koncové pentody do běžce.
Ale jinak mám Sonet B3 rád, byla to solidní a robustní konstrukce s parametry na svou dobu více, než slušnými. Jen tehdy bylo málo lepších pásků, aby se jejich použitím z toho dostalo ještě víc.
Nejen, že už k němu existoval přídavný snímací zesilovač pro dvoukanálový poslech, ale stál za to, aby v AR10-11/1967 vyšla jeho úprava na stereo (od Josefa Bozděcha a Karla Husičky).
Vlastně jinak: stejnou mechaniku měly i Sonet a Sonet Duo, jenomže ty byly půlstopé, znamenalo by to tedy i výměnu hlav za čtvrtstopé a výrazný zásah do zapojení.
Ale jinak mám Sonet B3 rád, byla to solidní a robustní konstrukce s parametry na svou dobu více, než slušnými. Jen tehdy bylo málo lepších pásků, aby se jejich použitím z toho dostalo ještě víc.
Nejen, že už k němu existoval přídavný snímací zesilovač pro dvoukanálový poslech, ale stál za to, aby v AR10-11/1967 vyšla jeho úprava na stereo (od Josefa Bozděcha a Karla Husičky).
Vlastně jinak: stejnou mechaniku měly i Sonet a Sonet Duo, jenomže ty byly půlstopé, znamenalo by to tedy i výměnu hlav za čtvrtstopé a výrazný zásah do zapojení.
-
- Příspěvky: 3886
- Registrován: 06 kvě 2007, 02:00
- Bydliště: Zlín
- Kontaktovat uživatele: