V první řadě všechno začíná otázkou, jestli má daná scéna vyšší rozsah jasů než zvládá čip. Ani oko, které má vyšší dynamický rozsah, nezvládne v jediném pohledu současně odstíny oblak na letní obloze a stíny pod stolem.Hubert_79 píše:Tak ono vše (i sebehloupější mobil nebo kompakt) fotí do RAW, otázkou pak je, co se zapíše na kartu
...
a vědět, co dělám a proč to s tím dělám.
Pokud scéna přesahuje možnosti čipu, nastává potom několik variant výběru z menšího zla.
Polarizační nebo přechodový šedý filtr řeší data ještě před záznamem, ale je to kus dalšího hardwaru se kterým musí aparát spolupracovat a manipulace s ním vyžaduje čas.
Dvojí/dílčí expozice vyžaduje tak nehybnou scénu, aby ta dvojí expozice mohla proběhnout.
Snížení dynamického rozsahu scény přisvětlením je reálné jen do výkonu příslušného zdroje světla, manipulace s odraznou deskou vyžaduje taky čas/pomocníka.
Souhrnně to objasňuje třeba https://www.4foto.cz/dynamicky-rozsah-a-kontrast-sceny/
V případě, že "data tam jsou" a optimalizace je jen záležitost softwarové manipulace, jde pak ještě o shodu příznivých okolností, hlavně o časovou náročnost podle rozložení motivů ve scéně atd. atd.
Fotografické vrstvy měly v tom jednu malou výhodu, díky pozvolnému zakřivení denzitometrických charakteristik si udělaly komprimaci samy a většinou pro oko přijatelně.
Na druhou stranu se dá očekávat zlepšování vlastností čipů (první digitály měly trapně malý dynamický rozsah), taky je ovšem pravda že čip docela stárne.