judeware píše:...Běžné zapůjčené audiokazely (nahrané komerčními jezevčíky s REC AUTO) vyhrávaly na -5 až nulu, se špičkami i výše, ale ojediněle. Mé záznamy z LP desek byly nastavené tak, aby nula byla pokud možno stabilně svítící, LED +3 aby pomrkávala a +6 blikala často...
...Ad indikace v dB - co vlastně představuje? Odpovídá napětí na výstupních cinčích?... ...Je tu analogie s jedním voltem obrazového signálu (je to tak z nějakých důvodů zavedené a šmytecz)?
Rád bych si po desetiletích udělal jasno...
No, Peťo, to teda nevím, já si to jasno dělám přes padesát let. A nejsem sám. Kdykoli se přiblížil nějaký záznamový formát svému fyzikálně dosažitelnému limitu za cenu, za kterou by našel zákazníky, objevil se nový formát, který je našel ještě rychleji.
Ale připomíná mi to kluky, kterým jsem v kroužku vysvětloval, že polovina napájecího napětí na výstupu komplementárního koncáku neznamená hazardní stav, ale naopak stav žádoucí. Pro ně už tehdy existovala jen logická nula, která byla mezi 0 V a 0,5 V, a logická jednička, která začínala kdesi kolem 3 V a končila na +5 V.
Uprostřed to byl hazardní stav.
Nula dB v elektroakustice může znamenat cokoli, a to podle účelu použití. Úroveň 775 mV je ve zvukařině pokládaná za 0 dB hlavně při propojování přístrojů.
V magnetickém záznamu se za 0 dB označuje úroveň signálu, kterou se vybudí pásek na nejvyšší úroveň, při které nepřesáhne zkreslení 3. harmonickou definovanou velikost. Podle kvality a určení přístroje se limit zkreslení stanoví od 1,5 % do 4 %, u strojů se záznamovou automatikou je přípustné i zkreslení vyšší.
Potíž je v tom, že pro každou záznamovou rychlost se volí jiný kmitočtový průběh záznamových korekcí, proto se ta nula nastavuje při frekvencích obvykle 333 Hz, na vyšší rychlosti pak až 1 kHz, prostě v oblasti, kde se záznamová korekce ještě neuplatňuje. A nikdy během výroby magnetofonů se experti nedohodli, zda je lepší indikátor zapojený před korekcemi, nebo za nimi. A také se řešily dynamické vlastnosti indikátoru, kolik % úrovně ojedinělé špičky stihne indikátor ukázat, a jak moc je to krátkodobé přebuzení slyšet.
Je samozřejmě žádoucí dostat na pásek zvuk co nejsilnější, protože zdola je záznam limitovaný šumem pásku, a je škoda se připravit u každý decibel odstupu signál/šum. Ale nejde to zvedat záznamovou úroveň podle libosti, protože od určité úrovně jen roste zkreslení, ale ne hlasitost.
O výstupním napětí na výstupu magnetofonu ale ta úroveň neříká, jestli bude zrovna 775 mV, jestli bude dvojnásobná, nebo jiná.
Na vstupu může být citlivost popsaná, jako lepší, než 300 mV, nebo třeba 1 mV / 10 kΩ, protože se jedná o vstup pro záznam z rádia, v němž má "diodový výstup" charakter zdroje konstantního proudu, inu pozůstatek evropských norem.
Za další: citlivost různých pásků je při jednotném nastavení parametrů záznamu různá, tedy záznam v úrovni 0 dB může mít při snímání obecně odlišnou úroveň. U zvuku hraje roli i jeho spektrální složení.
Někdy je indikátor úrovně při snímání jen zbytečným efektem, pro některé uživatele bych ho prohlásil za přímo škodlivý. Údaj, jaký ukazuje při snímání, může být užitečný u profesionálních strojů, pro domácí magnetofony je bezcenný.
Že z jezevčíka máš záznam s úrovní -6 dB? To je normální jev u mazání magnetem a stejnosměrné předmagnetizace: využívá jen jednu polaritu z celé magnetizační křivky. Slušné přístroje pracují s vf mazáním i předmagnetizací, využívají obě poloviny křivky, tedy při snímání poskytují dvojnásobné napětí.
A záznam dat? Tam si můžeš obvykle dovolit větší zkreslení, tedy záznam můžeš "nakrmit" i o nějaký decibel výše, protože to, dokud nedojde při snímání k zákmitům v důsledku příliš strmých hran, nevadí například Spectru, Sordu ani Sharpu, protože ty dekódují jedničky a nuly podle doby mezi následujícími průchody průběhu napětí nulou. A do jisté míry to nevadí ani Atari, který používá kmitočtovou modulaci, a ten základní tón zpracuje.