![Smile :)](./images/smilies/icon_smile.gif)
Přemýšlím nad tím, jak je lépe měřit odpory. Jsou vlastně dvě základní možnosti:
1. přivést na odpor známé napětí a měřit proud odporem
2. pustit do odporu známý proud a měřit napětí na odporu
Která varianta je lepší? A proč?
Varianta 1:
- zdroj napětí je často jednodušší než zdroj proudu
- vnitřní odpor ampérmetru se přičítá k měřenému odporu
- při použití velkého napětí teče malým měřeným odporem veliký proud
Připadá mi, že tato možnost je výhodnější pro měření velkých odporů, protože odpor ampérmetru je pak zanedbatelný vůči měřenému odporu.
Varianta 2:
- zdroj proudu je z principu zkratuvzdorný
- v sérii s měřeným odporem není žádný další prvek ovlivňující měření
- vnitřní odpor voltmetru je zapojen paralelně k měřenému odporu a odvádí tak část měřícího proudu
Tato varianta je asi lepší pro měření malých odporů, protože vnitřní odpor voltmetru je zanedbatelně velký vůči měřenému odporu.
Jsou ještě nějaké další výhody/nevýhody/vlastnosti těchto dvou základních variant měření, na které třebas zapomínám?
Napadlo mě to při zkoušení rezistoru s odporem 100 MΩ, protože mám voltmetr s vnitřním odporem 100 MΩ, padla volba na první variantu měření. Měřící napětí bylo ale 500V, aby obvodem tekl alespoň nějaký rozumně měřitelný proud.