Transylvania i Fair Mate byly hongkongský brandový "značky" a dováželo se sem víc typů, co obsahovaly zevnitř prakticky totéž. Jedna z nich je tuším model 360 /musel bych to jít hledat/ který tu byl asi nejzrozšířenější, ale dovezli to opravdu až PO K203/204.
V souběhu s A5 bylo nevím co přesně. Co vím ale určitě, že za A5 měl jít někdo natvrdo sedět, protože to byla vyloženě diverzní akce. Kdo by na to chtěl napasovat poškozování socialistického hospodářství, tomu by se to povedlo napoprvé
Šly řeči, že zisk výroby A5 byl na nule kvůli předraženému modulu rádia a dále šla A5 do mínusu reklamacemi brzo po koupi. Dva spolužáci to měli, jeden jasně oranžový a druhý bledě modrý. Nové to hrálo subjektivně jaktak slušně, asi dík většímu objemu i většímu repráku, ale pak se začaly ulamovat klávesy, jezdce poťáků a už to jelo..
Něco tak ohavného, tak poruchového /bodejť ne, tvrdá mechanika z B60/, to tu do té doby snad ještě nebylo. Hnusnější byl snad už jenom Máj..
Stará dobrá A3 proti tomu byl reportážní profi stroj
, ve verzi s rádiem ještě lepší.
To mi připomíná, že bych ty své A3 i A3vkv už měl konečně poskládat. Mám už pozdější verzi A3 s klasickými hřídelovými potenciometry a jsou v tom zřejmě první vzorky TP160, ještě neznačené typem, jen hodnotou. Mají osky v mosazných ložiskách a hřídelky se ségrovkou, mosazná ložiska jsou naražená v hliníkových štítech. Osky těchto, zřejmě prvních TP160 se totiž ani trošičku neviklají, jako u pozdějších celohliníkových. Podobné TP160 jsem našel i v jedné B444LS na hlasitosti a korekcích.
Na A3 je zvláštní, že Přelouč v té době napoprvé zvládla dobře fungující i odolnou mechaniku, byť by asi ve stereoprovedení už neprošla, přesnost vedení pásku je tam na hraně. Jde vlastně o úplně první kazetovou hlavu...
Ale pokud je v pořádku motorek/obložení/kladka, tak to hraje opravdu velmi slušně, s externí, citlivější bednou a s externím napáječem ještě líp. Ty napáječe vůbec nebyly k sehnání a dost jsme jich vyrobili.
Pamatuju se, že spousta lidí to normálně doma takto používala - s externím napáječem a s reprobednou. Když se šlo někam ven, jen se odpojily dva kablíky, předtím napáječ přes noc malým proudem zregeneroval vložené baterky. Prostě na kazetovou prvotinu to bylo hodně dobrý. Např. Polákům či Maďarům se nikdy tak dobrý portable nepovedl. Stačí jen srovnat s mnohem pozdějšími a "modernějšími" MK125 či gumákem MK27
I v dobových testech je A3 hodnocen skvěle a to jej porovnávali s japonskými přístroji - tedy ze země, kde bych si výrobu precizní mechaniky opravdu představit uměl.
Test A3 je v HaZ 2/1968, srovnáván s Telefunkenem model 401, Sanyo M-18 a Aiwa TP-707P.
Jako kus víceméně z přípravy výroby vyhrál test napůl s německým Telefunkenem. Oba japonce propadly s tím, že sice mají hezké vnější i vnitřní zpracování, ale technická úroveň je prachmizerná, např. Sanyo v konc. zesilovači ještě používá budicí transformátor - pro výkon 0,45W.
A3 má slušný komplementární konec 1,5W.
Psal se rok 1968 a v té době Tesla za světem ještě neztrácela tolik, aby to bylo nápadné a nedalo se to dohnat vyházením lidí se zakrnělým myšlením, uvízlým někde u elektronek a Sonetů koncem 50. let.
U Aiwy to bylo asi na úrovni diktafonu /200Hz-5,2kHz ±9dB, třeba jen kolísání Aiwy 1,2%, u A3 jen 0,45%, japonce otřesné odstupy apod./
Čtení těchto historických reálií je dost poučné..