Nebožtíkovi tátovi před cca 30 lety dovezl kdosi z Maďarska autoanténu, udělanou z pásku nalepovací Alu fólie a předzesilovače v krabičce. Krabička se nalepila zevnitř na čelní sklo za vnitřní zpětný zrcátko a hnilíkovej pásek se měl přilepit na horní straně čelního okna těsně vedle těsnění na sklo. Elekrický spojení měla zajistit kontaktní pružina, pod kterou se oba konce pásku zastrčily - OBA DVA DO JEDNOHO ELEKTRICKÝHO BODU. Sice se tak vytvořil elektrickej dipól, ale uprostřed byl zkratovanej a připojenej na vstup jednotrandovýho předzesíku jako "prut".
Problém nastal hned po několika dnech, když jeho tehdejší polovice umývala okna v autě a ty hnilíkový pásky, který kromě podložení lepicí vrstvou nebyly nijak chráněný a v místě vstupu do krabičky se musely zvednout od skla aby se daly založit na destičku cca 3mm daleko od roviny skla a který tudíž těsně u boku krabičky vlastně byly ve vzduchu, mu při "glancírování" za zrcátkem jednoduše urvala. Příjem, do tý doby v uspokojivý kvalitě realizovanej autorádiem SPIDER 2 (
http://oldradio.cz/ts2105-3.htm ) byl najednou v řiti - a nastala otázka, jak to opravit. Náhradní pásky neexistovaly - v původním balení byly jen 2 kusy cca 70cm dlouhý. Oboustranný lepicí pásky tenkrát existovaly jen za železnou oponou, sehnat něco takovýho se rovnalo nutnosti tam mít možnost služebně vyjíždět nebo aspoň mít známosti s kontaktem na Západ.
Bez úspěchu jsem vyzkoušel asi 3 druhy "kovovejch" lepicích pásek, který se tenkrát daly sehnat jako "dekorativní Izolepa" za poměrně nekřesťanský peníze v prodejnách doplňků pro motoristy (jedna dokonce v tehdejším Tuzexu). Kovová vrstva na nich nebyla konzistentní natolik, aby se dala použít jako přijímací - šlo spíš o našopovanej povlak na klasickou lepicí pásku než o kovovou fólii se samolepicí vrstvou vespod. Jako anténní "vodič" byly nepoužitelný.
Nakonec jsem to vzdal a místo nalepovací pásky na sklo jsem použil lakovanej Cu drát s průměrem kolem 0,25 - 0,3mm, kterej jsem tenkým šroubováčkem zastrčil mezi obvodovou těsnicí gumu a čelní sklo. Uprostřed dýlky drátu jsem oškrábal lak a drát bez přerušení zastrčil pod kontaktní pružinu v krabičce předzesilovače. Nedotýkal se nikde plechu kastle ani přes lak, po celý dýlce byl idizolovanej obvodovou gumou čelního skla, ale nikde nebyl dál než asi centimetr od plechu. Příjem jak SV, tak DV byl i na tuhle úpravu velice slušnej. Rozsah VKV rádio nemělo, navíc v tý době se na VKV I = OIRT vysílala akorát stanice Vltava se svým šmidli-fidli symfonickým repertoárem - nebyl důvod proto zkoušet příjem v tomhle pásmu.